Katedra slavistiky

Slavistika má v Olomouci dlouhou, avšak vlivem historických událostí přerušovanou tradici. Počátky slavistického bádání v Olomouci spadají do 80. let 18. století, kdy zde jako vicerektor bohosloveckého generálního semináře působil Josef Dobrovský. Od 20. let 19. století se bohemistika a slavistika pěstovala v tzv. stavovské akademii a na teologické fakultě, ale po roce 1848 byla z olomouckých škol na dlouhou dobu vyhoštěna. Teprve v letech 1919-1937 se slavistika studuje na teologické fakultě.

Historie olomoucké poválečné rusistiky a polonistiky má svůj počátek v Semináři pro slovanskou filologii, zřízeném na filozofické fakultě obnovené univerzity už v r. 1946. Při něm probíhaly také lektoráty slovanských jazyků - češtiny, polštiny, ruštiny, srbochorvatštiny a slovinštiny. Roku 1948 se seminář pro slovanskou filologii transformuje v Ústav pro slovanskou filologii - rovněž s interfakultní působností, který byl v roce 1950 přetvořen v katedru slavistiky filozofické fakulty. Ze společného slavistického základu se vyčlenila jako samostatná jednotka katedra českého jazyka a literatury a dominantní složkou slavistiky se stala rusistika v čele s jejím zakladatelem Bohuslavem Ilkem. Polonistika se v Olomouci rozvíjela během své padesátileté tradice pod záštitou katedry bohemistiky a slavistiky a má své významné představitele, mezi které patří např. prof. Jiří Damborský nebo prof. Edvard Lotko.