Dlouholeté bádání především v archivech a knihovnách v Benátkách a ve Vatikánu má svůj výstup. V prestižní ediční řadě Collectanea Vaticana Hungariae nakladatelství Gondolat v Budapešti vydal Antonín Kalous z katedry historie FF UP edici středověkých dokumentů s názvem Legace Angela Pecchinoliho u uherského královského dvora (1488–1490) / The Legation of Angelo Pecchinoli at the Court of the King of Hungary (1488–1490).
Edice se zaměřuje na dokumenty, které se vztahují k legaci papežského nuncia Angela Pecchinoliho na dvoře uherského a českého krále Matyáše Korvína v letech 1488–1490. Pecchinoli podrobně zaznamenal jak jednání s panovníkem a členy královského dvora, tak i jeho smrt a nástup nového krále Vladislava Jagellonského.
„Jeho zprávy o jednání s králem Matyášem, královnou Beatrix a dalšími členy královského dvora, především biskupy, jsou psány velmi živým jazykem, a dokonce s využitím přímé řeči pro zaznamenání rozhovorů s panovníkem i dalšími partnery. Nuncius se nevyhýbá ani expresivním výrazům, aby svým zprávám dal punc autentičnosti. Psány jsou latinsky, občas se v dokumentech objevují termíny německé či italské, a dokonce maďarské invektivy,“ uvedl historik Univerzity Palackého. Dodal, že úkolem papežského nuncia bylo mimo jiné chránit svobody a majetky církve v zásadních otázkách.
„Král například uvěznil arcibiskupa z Kalocsi a nuncius jej měl osvobodit a přivést před církevní soud – neúspěšně. Na krále se obrátilo i papežské město Ancona, které si žádalo Matyášovu ochranu. Nuncius i například monitoroval Matyášova jednání s osmanskými Turky, jeho aktivitu v bojích proti tureckému nebezpečí či otázku nástupnictví v uherském království,“ vypočetl Antonín Kaous.
Práce na výjimečné edici byla podle něj komplikovaná nejen kvůli středověkému písmu plnému zkratek, ale i kvůli šifře, kterou papežský nuncius používal. „Již v 15. století byly zašifrované dopisy běžné. V tomto případě byla naštěstí šifra jednoduchá substituce,“ řekl.
Kniha vyšla v nakladatelství Gondolat v Budapešti v rámci publikací Výzkumného centra Vilmose Fraknóiho při Katolické univerzitě Pétera Pázmánye a Maďarské akademie věd (MTA – PPKE Fraknói Vilmos Római Történeti Kutatócsoport). Vyšla v prestižní ediční řadě Collectanea Vaticana Hungariae, která se zaměřuje především na vydávání pramenů z vatikánského archivu, respektive pramenů vztahujících se k papežským dějinám. Je výsledkem dlouholetého bádání Antonína Kalouse především v archivech a knihovnách v Benátkách a ve Vatikánu, zohlednil však i další archivy ve střední Evropě.
„Její příprava stála hodně času i úsilí. Vůbec poprvé jsem o edici přemýšlel v roce 2012, jasné kontury nabrala o rok později, kdy jsem navštívil národní knihovnu v Benátkách. Tam jsem zjistil, jak je příslušný materiál bohatý,“ dodal historik z UP.
Zprávy Angela Pecchinoliho doposud studoval jen Vilmos Fraknói, který využíval opisů Jánose Mircseho. V Kalousově knize jsou poprvé vydány v plném rozsahu. Přinášejí nevšední a velice cenný vhled do dění na královském dvoře na sklonku vlády Matyáše Korvína, především pak do vztahů papežství a střední Evropy. Právě v tomto ohledu jsou tyto prameny nenahraditelné.