Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové,
srdečně vás zdravím na prahu semestru. Dovolte prosím, abych vás informoval o postupu vedení FF ve věci našeho společného PROTESTu k (pod)financování vysokých škol, zejména pak filozofických fakult, tedy nás. Současně mi dovolte, abych tak navázal na své sdělení akademické obci (naleznete zde), v němž jsem popsal naše letní aktivity a stav věcí ke konci srpna.
Na mé naléhání jsme byli (jako reprezentanti Asociace děkanů FF) pozváni dne 7. 9. 2023 na jednání v úzkém kruhu s ministrem školství Bekem.
Ze sdělení ministra Beka vyplynulo, že rozpočet VŠ na r. 2024 nominálně neklesne v žádném segmentu oproti r. 2023 (že jdeme reálně už dva roky do hlubokého mínusu vzhledem k bezprecedentní inflaci, je jasné i ministrovi školství). Rýsuje se snad nějaké drobné nominální přidání v DKRVO (asi 1,2 mld.), které, pokud se nezmění pravidla rozdělování, u nás „dole“ na FF UP ani nepoznáme.
Ministr Bek ví o rozevřených nůžkách mezi STEM (exaktními) a SOCHUM (možná spíše „HUM“) fakultami. Chvíli jsme debatovali o roli rektorů, svobodě univerzit si prostředky uvnitř solidárně rozdělit dle vlastního uvážení. Zná (zřejmě jen povrchně) klíčovou červnovou studii CERGE o KENech (koeficientech ekonomické náročnosti, které ze zaměstnanců filozofických fakult činí „nejlacinější dělníky v kraji“), nechce se mu však do jejich revize s tím, že by „začala válka všech proti všem“, ale nevyloučil to. Studie k dispozici zde.
Chce penalizovat univerzity, které připustí výrazné mzdové rozdíly fakult, ale prý se onen mechanismus na MŠMT teprve vymýšlí. Tedy žádný návrh nemá.
Jakmile skončí vřava kolem vládního balíčku a letošního rozpočtu, chce ministr Bek zahájit debatu, jak „odfixovat“ koeficient „A“ – peníze za studenty (dosud zafixovány poměry z r. 2016). Neví zatím jak (viz debata o KENech výše), ale „něco“ udělat chce. Ovšem k tomu potřebuje nějaké peníze navíc, aby je použil na jakousi konvergenci „chudých“ k „bohatším“, a ty nemá. Tedy opět žádný návrh.
Za určité řešení by považoval i zavedení školného, nicméně patrně šlo o politicky nereálný kapric. Ani jsme to nekomentovali, vláda školné totiž předem vyloučila.
Ministr Bek má za to, že „okno“ k výraznému růstu jsme propásli v letech 2017–2020, v době konjunktury. A „dokud se stát nevrátí k růstu HDP, tak se nehneme“.
Ministr Bek na jednání 7. 9. nastavoval přátelskou tvář, jako by chtěl říci „patřím k vám“. Zjevně to byla jen kouřová clona s cílem eliminovat Asociaci děkanů FF před úterním jednáním vlády a reprezentací VŠ na tzv. Betlémské kapli II. Současně víme, že dostal zadání od STANu a Pirátů, kteří si konečně všimli, že ODS zaměřila rozpočtové škrty téměř výhradně do rezortů svých koaličních partnerů, zejména pak do školství. Ministr Bek dokonce zmínil, že cit. „naše část koalice“ nepřipustí škrty u VŠ…
Dne 12. 9. proběhlo shromáždění nazvané „Betlémská kaple II“ (s odkazem na jednání z r. 2017, které organizovala Česká konference rektorů a Rada vysokých škol). Samozřejmě jsem se jednání účastnil. Srovnání jednání s ministrem Bekem ve čtvrtek za zavřenými dveřmi a jeho chování následujícího úterý na „Betlémské kapli II“ pak bylo přinejmenším zajímavé.
Setkání se oproti předpokladům neúčastnili ministerský předseda ani ministr financí, za vládu tam byli jen ministr školství Bek a ministryně pro vědu etc. Langšádlová.
Nejprve promluvil prof. Pospíšil z RVŠ a rektorka Králíčková z ČKR, kteří měli společnou prezentaci (tuto má vedení FF pro zájemce k dispozici). Shrnuli to, o čem všichni víme a opakujeme to měsíce: kam jsme se propadli v podfinancování, jak mizerně či méně mizerně jsou na tom různé typy fakult a jejich zaměstnanci i to, že podfinancování se s námi táhne vlastně nejméně posledních patnáct let. Následně mluvili představitelé hospodářské komory, předsedkyně AV ČR a představitelé odborů. Nejsem si jist, zda dva představitelé školských odborů (MŠ, ZŠ, SŠ) vůbec porozuměli, k jakému publiku a při jaké příležitosti mluví. Tak jsme se např. dozvěděli, jak těžké je sehnat školníka v Praze, že učitelé nedostanou patrně přidáno na 130 % průměrné mzdy a jak je třeba bojovat za školní pomocný personál, ovšem vysokému školství a jeho situaci se nevěnovali. Vyvolali rozpaky. Představitel VŠ odborů Baierl na to konto zjevně měl méně prostoru.
Pak přišlo, alespoň pro mne, překvapení. Jak jsem již psal, ve čtvrtek jsme s ministrem Bekem jednali za zavřenými dveřmi a mé postřehy z jednání nebyly zcela negativní, vše se neslo přinejmenším v konstruktivním duchu. 13. 9. byl opak pravdou.
První nastoupila ministryně Langšádlová. Čestně je třeba říci, že víme o jejím snažení, které nebylo bez výsledků (leccos pro vědu uhájila a hájila do poslední chvíle, např. OP JAK SHUV), ale 13. 9. se rozhodla pro konfrontaci. Peněz je dle jejích slov dost, my jsme neschopní a měli bychom se podívat do Rakouska, kolik tamní kolegové získali ERC grantů etc. Stran financování vědy si nemáme na co stěžovat.
Pak nastoupil ministr Bek, teatrálně využil jednoho transparentu, který u pódia složila jakási studentka, a choval se k shromáždění, jež mu na začátku prezentovalo 15leté potíže s podfinancováním VŠ, jako by šlo o problém výhradně letošního roku a letošní krize, a navíc smyšlený. Vyhrožoval, že obratem zveřejní naše platy, ať je občané vidí (sečetl účelovou podporu – granty, projekty, příplatky za vedení a odměny – aby zkrátka lidé viděli vysokou průměrnou mzdu). Máme se obrátit na naše rektory (s dodatkem, že „v Brně to dělají dobře, může to jít i jinde“) a ti mají narovnat situaci mezi fakultami spolu s našimi senáty. Peněz mají univerzity vlastně dost. Mluvil opět o odfixování koef. „A“ (prostředků za studenty, viz výše), s tím, že stále neví jak. Tolik k jeho nulovým plánům.
Zatímco při projevu ministryně Langšádlové lidé v sále polohlasně reptali, při páně Bekově řeči už na něj bylo křičeno z pléna. Proč tento styl oba zvolili, mi bylo jasné až po Bekově projevu, kdy moderátor sdělil, že reakce a dotazy nebudou, že to bylo jen „informativní“ shromáždění, na projevy nebylo lze cokoliv namítat. Ti dva to věděli předem, my v sále nikoliv. Pro média byl vyhrazen prostor, kam jsme nebyli připuštěni, kamerám kraloval ministr Bek, k novinářům se očividně nedostala ani předsedkyně ČKR a rektorka UK Králíčková.
Odnesl jsem si, po tomto jistém překvapení ze zvoleného konfrontačního stylu, dva poznatky:
Jestli chtěli stávku, tak si ji 12. 9. dost možná vykoledovali.
Ministr Bek nemá žádnou vizi, žádnou představu, jakými kroky, byť třeba ve střednědobé perspektivě, z toho marasmu jako VŠ vyvázneme, nemá žádný plán, žádnou „cestovní mapu“. „Autobus“ řídí lidé, kteří neví, kam se jede… A nechtějí se rozhodně radit s pasažéry. Kde není vize, nastává krize. Přitom stačilo korigovat chování, vyzvat publikum ke spolupráci, naznačit snahu a vůli naslouchat, projevit účast. Nechápu, proč si oba vládní činitelé takto zbytečně vytvářeli nepřátele, a ještě hromadně.
Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, pokud jste dočetli až sem, vím, že jsem vás nepotěšil. Jsem si však jist, že se nesmíme vzdát, musíme překonat možné rozčilení – to totiž, jak říkal TGM, není programem. Slibuji, že neustanu (dokud budu vnímat vaši vůli a podporu) a ještě pečlivěji si připravím prezentaci do Senátu PČR, kde vystoupím při veřejném slyšení na prahu října.
Vedle toho je v gesci Hodiny pravdy chystána stávka na 17. října, k níž by se v případě realizace naše odbory zjevně hlásily, a zvažována je také forma „bojkotu“ některých zaměstnaneckých povinností po britském vzoru z jara tohoto roku.
Čekali jsme jistě mnohem pozitivnější vývoj, ostatně za minulého ministra Balaše jsme MŠMT přiměli k nominálnímu vyčíslení našich nezbytných potřeb a k příslibu jejich saturace.
Nyní jsme ovšem opět na začátku…
Vše dobré přeje
Jan Stejskal, děkan