Grantová agentura České republiky podpořila mezinárodní tým vedený Karlem Nováčkem z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Díky téměř devítimilionové dotaci se vědci opět budou moci vydat do iráckého Kurdistánu za výzkumem dlouhodobých vývojových trendů v krajině, v níž před časem objevili několik pravěkých vesnic s polnostmi. Jejich vědecké výstupy mají zároveň ambici pomoci řešit problémy, jimž čelí naše planeta v souvislosti s klimatickou změnou.
Univerzita Palackého získala před časem exkluzivní pětiletou licenci na průzkum oblasti, nacházející se severně od města Koja v iráckém Kurdistánu, velké přibližně pět set kilometrů čtverečných. Tuto prestižní licenci získala především díky archeologovi Karlovi Nováčkovi z katedry historie FF UP, jenž se věnoval středověké městské síti severovýchodní Mezopotámie a v iráckém Kurdistánu se společně s dalšími odborníky pohybuje od roku 2006.
„Mezopotámskou rovinu známe archeologicky poměrně dobře, zejména potom jižní Irák, kolébku městských států a městského života. Méně nápadné a viditelné, ale neméně významné procesy se však odehrávaly i v přilehlých horách a horských údolích. Víme už, že právě tyto oblasti byly významným komunikačním koridorem, a nyní je naším cílem formulovat hypotézu, že právě přilehlé hory a horská údolí byly i v lecčems atraktivnější než mezopotámské roviny. Byly totiž ekologicky odolnější,“ řekl Karel Nováček.
Při popisu mezopotámské roviny zdůraznil její zranitelnost z hlediska srážek.
„Přestože mluvíme o velmi úrodné oblasti, je potřeba připomenout, že se nachází v pásmu, které je závislé na dešťových srážkách. A ty jsou zde nepředvídatelné. Snadno se může stát, že úroda nevzejde, protože jsou zimní srážky málo vydatné. I když se lidé vždycky snažili uvedený problém řešit různými zavlažovacími systémy, je jasné, že mnohem snadněji se obdělávalo v horských údolích, kde voda je, kde v létě teploty nedosahují ukrutných maxim a kde je ekosystém jednoduše stabilnější. Domníváme se proto, že pevné jádro starověké mezopotámské civilizace, které se neprojevovalo mocenskými strukturami, velkými městy, ale pevným zemědělským systémem, můžeme hledat právě v těchto horských údolích.“
K terénnímu průzkumu čtyř horských údolí, která jsou oddělena vápencovými štíty a která jsou velmi bohatá na archeologické dědictví, se Karel Nováček se svým týmem znovu vydá už na konci ledna.
Loni v této oblasti prováděl se svou skupinou startovní terénní průzkum. Na malé ploše několika vesnických katastrů se týmu podařilo najít několik desítek památek, jejichž historie sahá až do starší doby kamenné, a také jeden unikátní poznatek. V prostoru o velikosti zhruba čtyřicet hektarů byly identifikovány stopy zaniklé vesnice s pravděpodobnými počátky v polovině čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Patrně byly objeveny i přilehlé polní systémy, což by mohlo významně přispět k poznání pravěké zemědělské krajiny takzvaného úrodného půlměsíce. Tématu se vědci budou věnovat i v dalších výzkumech, a to pomocí tzv. opticky stimulované luminiscence. Jde o metodu, při níž se odebere vzorek neosvětlené horniny nebo zeminy, která zůstala neosvětlena po celou dobu od okamžiku, kdy s ní člověk naposledy manipuloval. Právě to, že hornina nebyla osvětlena a vydržela v temnotě do současnosti, jim umožní datovat okamžik posledního osvětlení.
„Kameny pravěkých mezí musel člověk přemístit a navršit. Když se nám podaří odebrat správný vzorek, měli bychom být schopni datovat okamžik, kdy člověk polní hranici vytvořil,“ doplnil Karel Nováček. Zdůraznil přitom, že dokumentace ze startovního terénního průzkumu se nyní stále ještě zpracovává a vyhodnocuje.
„Všechny letecké mapy dané oblasti se musí vektorizovat, tedy překreslit v geografických informačních systémech do podoby plánů polních systémů. Jejich aktuální stav je už hotový. Teď je potřeba jej porovnat s historickými satelitními snímky, především kvůli změnám v terénu."
Podobných povrchově viditelných lokalit je v dané oblasti evidentně víc a vědci se jim budou moci věnovat právě díky podpoře Grantové agentury ČR.
„Základním cílem projektu, který je důležitý i pro kurdskou stranu, je detailní archeologická mapa oblasti se všemi lokalitami, jež se nám podaří identifikovat, s jejich datováním, rozsahem v terénu a předpokládaným významem. Poté se budeme věnovat speciálním otázkám, tedy dlouhodobým vývojovým trendům. V tomto smyslu pro nás není nejdůležitější, zda je daná lokalita paleolitická, z doby zemědělského pravěku anebo je to vesnice, která zanikla před padesáti lety. Důležité pro nás budou všechny archeologické lokality,“ vysvětlil Karel Nováček za tým, v němž najdou místo nejen archeologové, kteří se specializují na konkrétní období, ale i přírodovědci. Například specialisté na botaniku, kteří budou studovat vývoj vegetace této oblasti za posledních minimálně deset tisíc let. Budou se věnovat i etnobotanickému výzkumu, jehož součástí jsou řízené rozhovory s pamětníky o tom, jakým způsobem se dříve obdělávalo, jaké stroje a technologie se využívaly či jaké plodiny se pěstovaly.
„V tomto smyslu jsme už řadu dat i nasbírali. Vyjdou v chystaném článku o vesnici, která zanikla během kurdské genocidy v 80. letech 20. století. Vznikla na konci 19. století a měla poměrně výraznou stavební podobu. V 70. a 80. letech prošla vinou tamních válek několika vlnami destrukce a obnovy a při poslední válce zanikla. Na jejím příkladě můžeme studovat, jak vypadala zemědělská kolonizace v 19. století a jakými změnami tato vesnice prošla v důsledku modernizace. Přestože v posledních desetiletích prošel zemědělský venkov v Iráku dramatickými změnami, nikdo se tématem detailně nezabýval.“
Důležitá bude podle Karla Nováčka i spolupráce se specialisty na geoarcheologii.
„Tamní krajina vypadala před deseti tisíci jinak. Její reliéf poznamenala lidská činnost, změny nastaly vlivem erozí i akumulací. Specialisté by nám mohli pomoci tyto změny identifikovat. Rýsují se slibné obrysy spolupráce s geoarcheologickým týmem Univerzity v Miláně, který má v Kurdistánu vlastní výzkumné projekty v podobných oblastech, jako je ta naše," řekl archeolog z Univerzity Palackého pár týdnů před prvním z pěti plánovaných terénních průzkumů.
V letošním roce má tým naplánovány minimálně dva výjezdy. Mimořádně vhodný je pro takovou cestu leden a únor, a to z toho důvodu, že právě v tomto období je tamní krajina mimořádně čitelná. Není tam tráva, odborníci tak mohou sbírat povrchově se vyskytující artefakty, jsou tam vidět všechny důležité barevné rozdíly, třeba v ornici. Přestože je tamní počasí v těchto měsících nevyzpytatelné, odborníky odměňuje vynikající viditelností. Podruhé tam vědci vyjedou na podzim. Není však vyloučeno, že se speciálně pro botaniky uskuteční ještě jarní výjezd, když je oblast naopak porostlá vegetací. V příštím roce chtějí vědci uskutečnit další dva výjezdy a v třetím, závěrečném roce projektu pak poslední. V oblasti tak stráví minimálně pět pracovních měsíců.
„Náš projekt je průzkumný, nedestruktivní, věnujeme se především mapování a sběru povrchově viditelných archeologických nálezů. Počítáme s rozmanitými formami lokalit. Víme o pevnostních systémech, v oblasti je například i zhruba osmdesátihektarové zaniklé město. Zatím jsme se třeba vůbec nevěnovali jeskyním, kterých je tam také celá řada. Jako první se ale zaměříme na tu část oblasti, která velmi brzy zmizí pod hladinou vody. Kvůli zoufalému nedostatku vody v Kurdistánu se totiž v regionu buduje už druhá přehrada,“ popsal Karel Nováček.
Společně s týmem odborníků se zabývá archeologií zranitelné krajiny, která měla značný význam v dějinách severního Iráku. Problémy, které studuje, mají zřejmý přesah do současnosti. Blízký východ a severní Irák, stejně jako celá zeměkoule, prochází klimatickou změnou, která se projevuje velmi intenzivním a rychlým vysycháním a nedostatkem vody.
„Jestli dokážeme odhalit mechanismy, které v minulosti umožňovaly horským oblastem setrvat v stabilním stavu a dynamické rovnováze, tak bychom i mohli navrhnout určité možnosti, jak tyto mechanismy oživit."
Tříletý projekt s názvem Příběh čtyř údolí v horském Kurdistánu: Krajinné strategie, odolnost a udržitelnost v dlouhodobé perspektivě by se nemohl uskutečnit bez spolupráce s Generálním ředitelstvím starožitností Kurdistánu, Památkovým inspektorátem v Koji a Univerzitou v Koji, v jejímž areálu bude mezinárodní tým podpořený GA ČR během průzkumů pobývat. Dva doktorandi této univerzity budou v letním semestru studovat na Univerzitě Palackého, a to v rámci projektu Erasmus+ .