Zpátky doma: poslední zpráva z ukrajinského pobytu

Na snímku lékarnička, kterou kompletuje a na frontu dodává nezisková organizace provozovaná z Ternopilské státní zdravotnické univerzity.
Foto: DL
Středa 19. červen 2024, 15:00

Mnozí z vás už možná četli můj předchozí článek nebo rozhovor, ve kterém jsem popisoval svůj tříměsíční pobyt na Národní přikarpatské univerzitě v Ivano-Frankivsku, kde jsem učil, a který byl podpořen Filozofickou fakultou UP. V tomto článku bych se chtěl ke svému pobytu ještě naposledy vrátit.

Co jsem přijel zpět do Olomouce, postupně se vyrovnávám s tím, co jsem prožil. Kolegové a kamarádi se mě už několikrát ptali, jak jsem se na Ukrajině měl. Většinou jsem ale nedokázal najít správná slova a konstatoval jsem jen něco v tom smyslu, že šlo o pobyt intenzivní. Vím, že všichni byli skutečně zvědaví, ale já jsem zkrátka nevěděl, kde začít. Konečně se tedy dostávám k odpovědi.

Hned na začátek musím říct, že jsem nebyl v nebezpečí. Když se mě Ukrajinci ptali, jestli jsem se do jejich vlasti bál přijet, odpovídal jsem většinou s humorem. Vysvětloval jsem, že pocházím z Los Angeles, kde je to vlastně mnohem nebezpečnější. Samozřejmě bych si nic takového nedovolil říct, pokud bych cestoval na východ Ukrajiny. Ta největší zátěž pro mě byla psychická, protože jsem byl obklopený kolegy, kteří jsou psychicky i fyzicky vyčerpaní z podmínek, ve kterých už dva a půl roku žijí.

Na Ukrajině jsem pracoval víc než kdy jindy. Asi jsem se nakazil workoholismem z okolí. Většina lidí, které jsem poznal, má nejméně dvě zaměstnání. Navštívil jsem osm univerzit v šesti různých městech, navíc jsem přednášel online na dalších pěti univerzitách, které kvůli válce nemohou realizovat prezenční výuku fyzicky (jednalo se o východoukrajinské univerzity). Přednášel jsem i na základních, středních a jazykových školách, v knihovnách a různých kulturních centrech. Publikum na mě reagovalo velmi pozitivně, oceňovalo mou přítomnost i to, že s nimi sdílím některé své odborné znalosti nebo životní příběh. Účastnil jsem se rovněž několika konferencí prezenčně i online a spolupracoval jsem s řadou kolegů při psaní odborných článků.

Už v minulém příspěvku jsem zmiňoval časté nálety, které narušovaly výuku. Tento stav se bohužel ještě zhoršil. Město trápí pravidelné výpadky dodávky elektřiny, které často trvají až osm hodin denně. Obyvatelé jsou vyčerpaní a zuby nehty se snaží situaci ustát. „Přežíváme tu jako zvířata. To je realita všedního dne,“ komentoval celou záležitost můj blízký přítel a vedoucí katedry anglistiky Jakiv Bystrov.

Ačkoli válka stále nebere konce, doufám, že se na Ukrajinu brzy vrátím. Teď je však čas udělat všechno pro to, aby se rozvinula spolupráce mezi naší univerzitou a ukrajinskými kolegy. Jak jsem již říkal, domnívám se, že bychom měli udělat vše pro to, abychom podpořili ukrajinské studenty v České republice. Také bychom měli pomoct ukrajinským univerzitám, které nadále zažívají takzvaný „odliv mozků“ i další těžkosti. Svůj text bych chtěl zakončil několika nápady jak spolupráci uchopit. Nejde přitom jen o moje vlastní postřehy, ale také o návrhy, se kterými přišli sami ukrajinští kolegové.

Moje spolupráce s Národní přikarpatskou univerzitou začala díky výměnnému pobytu Erasmus+, který proběhl na olomoucké katedře slavistiky v sekci ukrajinistiky. Tuto spolupráci bych chtěl rozšířit nejen na svou domovskou katedru anglistiky, ale také na další katedry a fakulty. Týdenní pobyty ukrajinských akademiků plní hned dvě funkce. Nejen že díky nim mohou ukrajinští akademici sdílet výsledky svého výzkumu a znalosti, navázat nové kontakty a najít si nové přátele, poskytují navíc i vítaný odpočinek od každodenního stresu, kterému jsou vystavovaní životem na Ukrajině. O přínosech semestrálních studijních pobytů se pak ani nemusím rozepisovat. Chtěl bych také vybídnout všechny kolegy, aby i přes nynější okolnosti zvážili možnost výměnného pobytu na Ukrajině.

Ukrajinské univerzity jsou velmi otevřené a vítají veškeré nabídky na přednášky nebo online výuku, obzvláště pak ty, které jsou nuceny stále fungovat výhradně v online režimu. Ukrajinští kolegové také několikrát vyjádřili zájem o zřízení magisterského studijního programu joint degree, který by pomohl zlepší reputaci a udržitelnost ukrajinských vysokoškolských institucí, aniž by studenti trvale opouštěli vlast.

Zmiňoval jsem spolupráci na odborných pracích a článcích s ukrajinskými akademiky. Domnívám se, že by se mohla rozšířit napříč všemi obory. Podpořila by všechny akademiky, kteří čelí tlaku neustále publikovat. Další potřebnou aktivitou je pak pořádání workshopů a mentoringu zaměřených na akademické psaní. V oblasti publikace odborných článků si pohrávám také s myšlenkou společného publikování, které by přineslo potřebnou přidanou hodnotu ukrajinským univerzitám, které stále soupeří s mnohem stabilnějšími a bohatšími západními univerzitami.

Naše univerzita má uzavřené smlouvy s ukrajinskými univerzitami v rámci programu Erasmus+. Kromě toho probíhá také spolupráce s Charkovskou národní univerzitu V. N. Karazina realizovaná v rámci sítě univerzit Aurora. Charkovská univerzita je bohužel pouze přidruženým členem, i přesto bych však chtěl podpořit rozvoj společných výzkumných projektů a letních škol, které by pomohly této univerzitě těžce zkoušené opakovaným bombardováním v průběhu války. Přes všechny útrapy charkovská univerzita neustále prokazuje svou houževnatost.

Chtěl bych shrnout ještě některé návrhy, se kterými přišli moji ukrajinští kolegové. Navrhují například rozvoj společných mezinárodních kurzů COIL (Collaborative Online International Learning), pořádání letních škol, realizaci společných projektů, výměnné stáže studenů z naší univerzity, organizaci společných konferencí a mnohé další.

Docentka Pavlína Flajšarová, která je proděkankou pro zahraniční záležitosti na mé domovské fakultě, v současné době zpracovává podněty ke spolupráci. Doufáme, že už v příštím semestru se nám podaří realizovat některé pobyty. Všem doporučuji, aby zvážili možnost se zapojit.

Spousta lidí se mě ptala také na možnost pomoct Ukrajině finančně. Níže proto najdete instrukce, jak přispět neziskové organizaci provozované z Ternopilské státní zdravotnické univerzity. Sám jsem ji osobně navštívil a mohu ji s klidným srdcem doporučit. Tato organizace poskytuje zdravotnický materiál ukrajinským vojákům. Za jejich spolehlivost se mohu osobně zaručit. Na fotce si můžete prohlédnout, jak vypadají lékárničky, které tato organizace kompletuje a dodává na frontu.

Pokud budete mít jakékoli otázky, neváhejte se na mě obrátit.

David Livingstone, katedra anglistiky a amerikanistiky FF UP 

david.livingstone@upol.cz

Z angličtiny přeložila Kamila Šínová

Headquarters Victory: „Rádi bychom se vám představili. Jsme nezisková organizace zajišťující zdravotnickou pomoc ukrajinské armádě a bojujícím dobrovolníkům. Díky pomoci dobrovolníků zajišťujeme provoz vojenských nemocnic i nemocnic přímo v oblastech první linie.“

Eurový účet

Název organizace: CHARITABLE ORGANIZATION «CHARITY FUND «HEADQUARTERS VICTORY»

IBAN: UA273052990000026005013304553

Název banky: JSC CB "PRIVATBANK", 1D HRUSHEVSKOHO STR., KYIV, 01001, UKRAINE

SWIFT kód banky: PBANUA2X

 

 

Zpět

Nastavení cookies a ochrany soukromí

Na našich webových stránkách používáme soubory cookies a případné další síťové identifikátory, které mohou obsahovat osobní údaje (např. jak procházíte naše stránky). My a někteří poskytovatelé námi využívaných služeb, máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat (odkaz najdete v patě stránek).

(Technické cookies nezbytné pro fungování stránek. Neobsahují žádné identifikační údaje.)
(Slouží ke statistickým účelům - měření a analýze návštěvnosti. Sbírají pouze anonymní data.)
(Jsou určeny pro propagační účely, měření úspěšnosti propagačních kampaní apod.)